...Závahy a umyšlení...

Úvaha o naději

16. 12. 2015 14:43
Rubrika: Nezařazené

            Ještě než jsem začal psát tuto úvahu, dal jsem do vyhledávače slovo „naděje“ a čekal jsem, co to nalezne. Jeden výsledek byl: „Naděje dožití,“ Myslím, že tento jeden vzorek ukazuje jak je naděje v dnešní době chápána.

            Naděje je v naší společnosti jako něco negativního. Jakoby naději potřeboval jen ten, kdo je zoufalý a nepomůže si sám. Jakoby ten kdo má naději sám sebe už odsoudil, že to špatně dopadne. I přes toto vědomé vytěsnění naděje z našeho života je stále naděje přítomná u všech lidí. Máme naději, že dojede autobus, na který čekáme. Máme naději, že ten jogurt je takový, jaký píšou na obalu. Anebo máme naději, že když se naučíme na zápočet, tak ho dostaneme. Tohle všechno je druh naděje, která patří k lidskému životu. Z toho vyplívá, že naděje je naprosto přirozená a mají ji všichni. Pak už je na každém z nás, jestli si přiznáme, že naději máme a potřebujeme, a jestli dokážeme doufat i v něco víc než v hmotný svět.

            Druhý extrémní pohled je když naději už ani nevnímáme. Když prostě doufáme, že všechno nějak dopadne, a že já se vlastně můžu jenom dívat a čekat až to nějak dopadne. Tento pohled se mi také nezdá dobrý, protože člověk se nemůže přestat snažit. Velmi mě oslovuje citát: „Pracuj, jako bys měl žít navždy, modli se, jako bys měl umřít dnes“ Dle mého názoru je tohle ten správný pohled. Člověk musí udělat ze své strany maximum, ale potom také musí dát prostor Božímu působení.

            Pro mě je naděje velmi důležitá. Je to jeden ze tří pilířů mého života: Láska, Víra, Naděje. K naději jsem si našel cestu už jako mladší. Rád jsem chodíval na pohřby ministrovat. Jednak jsem tím pomohl našemu knězi, ale hlavně to je podle mě jedna z „nejnadějnějších mší svatých“ Všechny texty jsou protkané nadějí a ikdyž kolem mě byl většinou smutek a brek, tak v mém srdci byla radost, protože jsem věděl, že Bůh je, a že pro nás má nachystané něco velkého. Úplně nejsilnější okamžik je pro mě pokaždé píseň: „Věřím, že můj Vykupitel žije!“ Tato skladba mě vždy otřese. Jednak je to dotyk strachu a bázně ze smrti, ale hlavně je to obrovská naděje do mého života.

Myslím, že my křesťané máme výhodu v tom, že víme o této nadějí. Že víme, že naděje není nic špatného, ale je to téměř životní nutnost. Bez naděje by náš život neměl smysl, protože právě naděje na život věčný je to, co je pro nás motorem, který nás žene dopředu i přes racionální překážky a problémy.

 

Zobrazeno 1840×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio