Pozdrav z Olomouckého semináře

Článek pro časopis Tarsicius, který vyšel v březnu roku 2017

Bohoslovec?

Bohoslovec. Kdo to je? Co to je za divný typ člověka? Potkal jsi někdy nějakého? Pokud ano, tak už jistě víš, že bohoslovec je člověk, který se připravuje na kněžství. Takovýchto bohoslovců, kteří se připravujeme na službu druhým, je v Olomouci celkem 32. Naším úkolem je se co nejlépe nachystat na to, abychom přinášeli lidem Boží slovo, abychom rozšiřovali Boží království tady na zemi. Zajímavé ale je, že se Boží slovo nepředává pouze slovem, ale vším tím co děláme, tedy celým životem. Naše snažení není něco neuchopitelného, ale zaměřujeme se na samotný život, a to konkrétně ve třech oblastech – opravdový duchovní vztah s Kristem, lidská vyspělost ve vztahu k druhým a studijní rozměr, který nacházíme na naší teologické fakultě. Na cestě k tomuto nelehkému úkolu jsou nám oporou naši představení kněží, dále spolužáci, se kterými budujeme hluboké přátelské vztahy, ale obrovskou zásluhu mají také všichni naši dobrodinci a všichni ti, kteří se za nás modlí. A o to i vás všechny chceme prosit a za to vám velmi děkujeme.

Co vlastně děláme?

Často se nás lidé ptají, co vlastně celé dny a týdny děláme? Mnozí mají představu, že mlčky pochodujeme s hlavou na bok a odříkáváme Otčenáš. Není tomu úplně tak, protože pravý vztah s Bohem není o tomhle, ale je o tom „vpustit“ Boha do mého života. Dovolit Bohu aby mě proměňoval. Velkým vzorem v odevzdání se je Panna Maria, která řekla Bohu své: „Staň se“ a to je náš každodenní úkol. Náš denní řád je složen ze společných programů v kapli i u jídla, z doby vyhrazené na studium i na odpočinek. Rádi trávíme čas spolu a troufám si tvrdit, že jsme opravdu jako jedna rodina. To se projevuje i na spotřebě kávy, která není malá a tvoří důležitou součást našeho společenství. Kromě pravidelného programu se podílíme i na dalších činnostech. Zajišťujeme ministrování v katedrále a při různých příležitostech, pořádáme duchovní obnovy pro mladé muže, pracujeme s ministranty na diecézní úrovni, připravujeme pro ně i ministrantské dny a celkově se snažíme využívat naše kapacity pro službu druhým. Výkon ale není vše a tudíž nezbytnou součástí vždy a všeho je osobní modlitba. Bez poctivého vztahu s Bohem to prostě nejde.

Tak mladí...

Ač trávíme většinu času v Olomouckém semináři, čas od času vyjedeme do nějaké farnosti, abychom věděli, jak to funguje v praxi. Jednou jsme s pár bohoslovci prožívali neděli ve farnosti. Při bohoslužbě jsme dostali prostor abychom něco o sobě řekli a po mši jsme ještě rozdávali obrázky s prosbou o modlitbu. Přišla k nám jedna paní, spínala ruce a povídala: „Tak mladí… táák mladí a táák nerozumní.“ Všem nám ztuhl úsměv a nevěděli jsme co říct. Když jsem potom o tom přemýšlel, uvědomil jsem si, že jsme opravdu nerozumní. Kněžství není finančně výhodné, nezaručuje dobré postavení ve společnosti a není to z nejjednodušších povolání. Ale krásné na tom je, že i přes to všechno těžké to má smysl! Každý z nás v semináři zaslechl nějakým způsobem Boží volání a rozhodl se na ně odpovědět. V lidských očích je toto naše rozhodnutí nepochopitelné, ale Bůh se dívá jinak. Víra nám neříká, že život s Bohem bude jednoduchý, ale víra nám zaručuje, že život s Bohem bude mít smysl. Myslím, že je nejdůležitější najít právě ten životní smysl. Tím ale neříkám, že mají jít všichni do semináře. Spíš jde o to začít svůj život brát vážně. Ve škole, doma, s přáteli, prostě všude tam kde právě jsem.

Pokud vás zajímají další postřehy ze seminárního života, nebo chcete vědět co v nejbližší době chystáme, můžete se podívat na naše stránky: www.knezskyseminar.cz. Děkujeme vám za vaši podporu.