Jedním z častých problémů nás správných křesťanů je, jak vycházet s tím zlým a špatným světem. (pokud vás tato věta naštvala, tak jste tu správně)
Vztah křesťan – svět byl je a vždycky bude náročný. Jak už to, tak v životě bývá, jsou nesprávné oba extrémy. Na jedné straně máme lidi pohrdající vším přirozeným ze světa a přijímající jen nadpřirozené věci od Boha na druhé straně jsou lidé pohrdající vším duchovním a žijící jen v materialistickém světě. Ale plně přijímat logiku světa je stejně špatně jako ji plně odmítat. Měli bychom se snažit najít vyvážení, abychom byli ve světě, ale nebyli ze světa. Čili žít teď a tady, ale směřovat k nebi. Nemáme se tedy bát světa, ale máme se bát o svět, protože my křesťané neseme spoluzodpovědnost za svět, takže nemůžeme svět ignorovat, nebo proklínat, jak moc zkažený je. Je jednoduché říct: "všechno je špatně", nebo "taková už je prostě doba", ale už je těžší se pokusit s tím něco dělat. Právě toto vyvažování extrémních (a zjednodušených) přístupů je celoživotní boj snad ve všech oblastech.
Jeden z možných přístupů najdeme v Bibli, kde nám Ježíš říká, že máme být solí země. (Mt 5, 13) Co to ale znamená? Můžeme se držet Ježíšova přirovnání a říct, že vztah křesťana ke světu má být podobný jako vztah soli k jídlu. Sůl jídlo nemění, ale přidává mu chuť. Nemáme měnit svět, ale přidávat mu Boha. Můžeme obrazně říct, že svět není zlý, jen nedochucený. Světu chybí Bůh a my křesťané máme Boha svým jednáním, modlitbou i celým životem "přimíchávat" do světa. Tím se ale po nás vyžaduje, abychom přišli do kontaktu se světem, protože sůl ve skleničce hozená do guláše je jaksi neužitečná. Na druhou stranu je potřeba neztratit identitu a nenechat se pohltit světem.
Každý z nás má svoji unikátní příchuť, kterou máme obohatit svět. Takže záleží na každém, jestli svět bude "chutnat o trochu líp." Je také na každém z nás, jestli svoji sůl využijeme k tomuto dochucování světa, nebo k sebepotvrzování či zřeknutí se vlastní slanosti.
Nejdůležitější ale je (a k tomu nám přirovnání o soli už nepomůže) že všechno naše jednání a každá sebelepší snaha změnit svět musí vést k Bohu. Protože On sám už nás nasměruje k tomu abychom věděli, kdy se světem nechat inspirovat a kdy se proti světu postavit.
Bůh chce, aby si každý mohl na světě pochutnat. Přeju nám všem dobrou chuť.
Poetický všezahrnující závěr:
Svět nemáme zbožňovat, ale zbožšťovat.
Vztah s Bohem nás nemá posvětštit, ale posvětit.
Skvělý článek! Přesně tohle se mi pár měsíců honí hlavou :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.