...Závahy a umyšlení...

Od utrpení ke vzkříšení a zpět

4. 4. 2018 10:47
Rubrika: Nezařazené

V rámci našeho vysokoškolského spolča jsem si připravil témátko o které bych se rád teď podělil. Příprava je v bodech, tedy se omlouvám za případnou nepřehlednost.

  • Název témátka je Od utrpení ke vzkříšení a zpět. Týká se největších svátků: Velikonoc. Na Velikonocích stojí a padá naše víra. Buď Ježíš vstal z mrtvých a tím pádem máme naději a náš život smysl protože s Bohem můžeme mít intenzivní osobní vztah a nebo z mrtvých nevstal a v to co věříme je utěšující berlička do života, pěkná filosofie nebo idea, a vzpomínka na celkem fajn chlápka jménem Ježíš. Ale redukování křesťanství na morálku je zásadním krokem na cestě k ateismu. Tajemství Vzkříšení je klíč k pochopení celé naší víry.
  • Větší zázraky než Kristovo vtělení, smrt, vzkříšení a Eucharistie již nečekejme. Když ony neposilují naši víru, pak už ji nic neposílí.
  • Klíčové na Velikonocích je, že si: Připomínáme smrt a oslavujeme vzkříšení! Ne naopak. Dost často to zaměňujeme a nebo oddělujeme. Oboje je špatně. Buďto začnu oslavovat utrpení a tím z křesťanství dělám nesmyslný sadismus a sebetrýznění. A nebo rozdělením: v postní době mluvíme o tom jak moc špatní jsme a o velikonoční jak je všechno skvělý a dokonalý. Ale oddělováním jednoho od druhého přispíváme k nedůvěryhodnosti křesťanství. 
  • Zkusím nabídnout pár podnětů jak se jde dívat na utrpení a zlo. Zlo každý z nás prožívá a každý ho prožívá naprosto individuálně a osobně. Rád bych se tedy vyvaroval jednoduchým, zkratkovitým a tudíž špatným řešením.
  • Bohužel musím říct klišé: "Utrpení je tajemství." Tím ale nechci zabránit přemýšlení nad tímto tématem, spíše chci zabránit uzavření přemýšlení nad tímto tématem.
  • Důležité: Víra nezbavuje utrpení ale beznaděje. Tím ale není utrpení schváleno nebo vyhledáváno. Utrpení nemá smysl samo v sobě. Jediný smysl je při pohledu skrze Zmrtvýchvstalého. A schválně říkám skrze, protože lidskýma očima je utrpení neuchopitelné.
  • Utrpení tedy asi hned tak nepochopíme, ale musíme s ním žít. Prostě nedobré věci zažíváme pořád.  Proto je v názvu témátka to: "A zpět" protože utrpení se zatím nezbavíme. A vytěsňovat ho je nemožné, nebo to vede k naprosté rezignaci na zdravý rozum. 
  • Upřímně moc nemusím takové ty rady typu: "Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje" nebo silácké řeči po nějaké těžké životní situaci: "No to se stalo proto aby to bylo tak a tak" nebo vždy povzbuzující: "málo se modlíš"... Ovšem tváří v tvář zlu (smrt v rodině, bezpráví...) jsou tyto argumenty rozmetány a spíše od víry odvádí, než že by k ní pomáhali.
  • Myslím že náš Bůh "funguje" trošku jinak. Není to "stalo se to pro to aby.." ale "stalo se to. TEČKA ale Bůh to použil tak a tak a může to být vnímáno takhle" Protože myslím, že Bůh nechce utrpení aby nás v tom vykoupal, aby s námi hrál zvrácené šachy nebo aby nás vedl k tomu dělat zlý věci: "vždyť PánBů si to použije"...... Mimochodem Jan Žižka jezdil s palcátem (vraždil) a křičel: "Pán Bůh si je přebere"... Účel ale nesvětí prostředky a zlo je za všech okolností zlo. Víra spíš pomáhá hledat jiné pohledy na věc. Za žádnou cenu nemůžeme ospravedlňovat zlo a říkat že je to vlastně fajn. 
  • A víra nedává smysl utrpení nějak zpětně, ale v každém momentě. Pokud bychom jen zpětně hledali nějaké vysvětlení, tak je to jen berlička pro omlouvání těžkých situací.
  • Pro mě osobně při pohledu na utrpení pomáhají následující tři pohledy:
  • Můžeme se třeba zamyslet jak člověk používá oheň. Buďto na vytváření tepla, nebo vaření a nebo na vypalování vesnic. Co je to co určuje jestli je to dobré nebo špatně? Záleží na tom jak to člověk použije. Klíčová je tedy lidská svoboda, která určuje jak věci použiji. A použití ohně pro teplo nebo pro zapalování určuje svobodná vůle, která je klíčová v lidská hodnota. Takže zlo a utrpení je zneužití lidské svobody. Místo využívání rozumu k dobrým věcem, se člověk svobodně rozhodne dělat zlo a utrpení. Utrpení je zneužití svobody.
  • Druhý bod. Bůh je dokonalý, tedy neměnný. Jeho láska je neodvolatelná nemůže se nijak změnit, nebo zrušit. A teď: Světlo spásy a plameny pekla jsou ta samá láska. Záleží jak se k tomu postaví člověk. Takhle je možné si představit Boží soud. "Jak se stavíš k Bohu? Čelem nebo ho máš u ****?" Bůh dává každému šanci ale když se někdo otočí k lásce, tak ho ta láska rozerve, protože v nebi není nedokonalost a nemůže tam být něco neúplného. Takže zlo je mít Boží Lásku u ****. Utrpení je zneužití lásky.
  • Třetí pohled: Prosím představujte si se mnou že právě kreslím na tabuli. Mluvím teď o světu, ale i o každém z nás. Bod Stvoření světa a úsečka do bodu Konce světa. Svět byl stvořen jako dobrý (Genesis), ale né jako dokonalý. A směřuje k tomu nejdokonalejšímu, tedy k Bohu. Je to neustálý růst, protože Bůh je nekonečný. A kdekoliv se na úsečce nacházím, tak nejsem u konce. Ten prostor nademnou je nedokonalost a je nazýván zlem a utrpením. A jelikož existuje svoboda a možnost růstu. (Nemůžu růst v nesvobodě) To co nazýváme zlem je nutný důsledek této možnosti růst. A je to i nutná příčina, protože abych měl kam růst, tak to kam směřuju musí být dokonalejší než to kde jsem. Zlem nazýváme to co chceme aby bylo lepší. Tedy to proč Bůh dopouští zlo je kvůli našemu růstu a kvůli naší svobodě.
  • Jednou jsem byl přítomen u jedné ostré argumentace mezi "věřícími" a jedním "nevěřícím" na téma spravedlnost versus svoboda. Právě ten "nevěřící" říkal že je svoboda největší hodnota a já jsem s ním souhlasil, ikdyž asi trochu jinak než čekal. Já jsem mu totiž říkal: Myslím že lidská svoboda je pro Boha obrovská hodnota, a pozná se to tak, že ti Bůh dovoluje v něho nevěřit.
  • Zkratovitě a zjednodušeně: Bez utrpení by nebyla lidská svoboda, nebyla by láska a nebyl by možný růst. 
  • Zpět k tématu Velikonoc. Velikonoce nám totiž připomínají tu nejdůležitější věc. Že každý Velký pátek má svoji Neděli Zmrtvýchvstání! Není utrpení, které by Bůh nedokázal proměnit v dobro. Kdyby naše víra byla jen o velkém pátku, tak by to byla ta nejstupidnější a nejdepresivnější ideologie tohoto světa.
  • Problém je, že mezi pátkem a nedělí je někdy i dlouhá Bílá sobota, která je plná nejistoty a čekání. Ale my víme jak to dopadne a víme že ikdyž je sobota sebesmutnější, tak příjde Neděle.
  • A poslední myšlenka: Každý dar je zároveň křížem a každý kříž je zároveň darem. Záleží co na čem chci hledat.
  • A my křesťané máme tu výhodu, že se můžeme dívat na utrpení skrze Zmrtvýchvstalého a tím pádem nemusíme žít v beznaději, ale můžeme žít nohama na zemi s pohledem upřeným na Krista.
Zobrazeno 1959×

Komentáře

Jasminecka

To je parádní... K jaké příležitosti tvořeno?

Jiří Dyčka

Děkuji.
Tvořeno pro spolčo jako povelikonoční téma.

Zobrazit 2 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio